Svobodné národy Středozemě

22. února 2013 v 19:46
Když Sauron povstal, rozhodly se svobodné národy Středozemě bojovat proti němu po boku lidí.
Sešla se vojska elfů i trpaslíků a pod kohortami svých velitelů se vydali do boje.


Vrchním velitelem elfích vojsk byl Gil Galad, syn Finwëho, prvního Velekrále Noldor a tudíž jeho následník. Ale ne každý elf se pod něj postavil, protože někteří z velitelů neměli rádi Noldor, vznešené elfy, a tak v našem příběhu opouští velitelské místo a stává se hrdinou, jež svým kopím Aeglosem rozsévá smrt a zkázu mezi nepřátelskými šiky.

Sněžná, Sněžná, ó nádherná!
Královno moří západních!
Svítíš tomu, kdo prodlévá
ve světě stínů spletených!
 
Gilthoniel! Ó Elbereth!
Jasný tvůj dech a čistý hled!
Sněžná, Sněžná! My zapějem
tobě v tvé zemi za Mořem.
 
V bezslunném roce rozsila
zářící rukou náruč hvězd
jasnými poli vítr vlá
a kvete stříbrný tvůj květ!
 
Ó Elbereth! Gilthoniel!
Kdo hvězdy zářit uviděl
v Západních mořích, vzpomíná,
ač daleká je otčina.

V našem příběhu vojskům velí Elrond Půlelf, jehož domovem je Imladris, nádherné údolí poblíž Mlžných hor.
Dále pod vlajkou elfí armády pochodovaly šiky krále Orophera z Temného Hvozdu a Amdíra z Laurelindórenanu (Lórienu).
Za elfy tedy bojovali jak Vznešení elfové tak i elfové Šedí a Lesní. Všechen elfí lid se rozhodl bránit Středozem a tehdy se nebránili ani přátelství z trpaslíky, tudíž se po jejich bok postavil i lid Khazad.
Trpaslíkům velel statný Durin IV. z Khazad-dum.

Svět mladý byl, hory zelené,
světlo měsíce čerstvě zrozené,
potok i kámen bez jmen byl,
a tu se Durin probudil.
Horám a dolům jména dal,
z pramenů vodu ochutnal;
a v Zrcadlovém jezeře
spatřil sám sebe v nádheře
s hvězdnou korunou zářivou
vlastnímu stínu nad hlavou.
 
Svět krásný byl, hory pyšně stály
za Starých časů, nežli padli
král Nargothrondu, Gondolinu,
když marně vzdorovali stínu,
a dávno jsou již za mořem.
Krásný byl svět v Durinův den.
Založil tesaný trůn králů
uprostřed sloupořadých sálů
se zlatou klenbou; po stříbře
šlapali tam na dveře
vepsali mnohé mocné znaky.
Jak slunce, hvězdy plály lampy
z křišťálu, v stínu nehasnoucí,
a jasem prozářily noci.
 
Tam perlík v kovadlinu bil,
štěpilo dláto, rytec ryl;
tam ostří s jílcem skluli v ráz,
doloval, stavěl jiný zas.
Tam beryl, opál svítivý,
zbroj jako rybí šupiny,
kabátce, meče, sekyry,
pásy, kopí vršily.
 
Únavu neznal Durinův lid;
pod horou nechal hudbu znít:
na harfy hráli, pěvec pěl,
ryk trubek v branách zazvučel.
Zešedl svět, hory zestárly,
pod kovadlinou popel tlí;
mlčí harfy i kladiva,
temnota v sálech přebývá;
sám Durin zhynul ve stínu
tam v Morii, tam v Khazad-dûm.
Jen hvězdy svítí s večerem
tmou v Zrcadlovém jezeře;
v hlubině koruna se skví,
než se zas Durin probudí.
 
 
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.